Historie Litografie

Jeď níž a víc se dozvíš

Litografie nebo též kamenotisk je tisková technika, kterou vynalezl v roce 1797-1798 německy mluvící pražský rodák Alois Senefelder. Litografie používá techniku tisku z kamene a má ze
všech grafických technik nejblíže k jednoduché kresbě na papír, proto dokáže nejvěrněji zachytit charakter umělcova rukopisu. Její výhodou je, že umělci nabízí velkou řadu výrazových prostředků. Litografie skvěle doplňuje obě další základní grafické metody: tisk z výšky (knihtisk) a tisk z hloubky (hlubotisk). V 19. století a také v první polovině století 20. ovládala reprodukční techniky díky rozmanitým způsobům jejího upotřebení a nepříliš velkými náklady.

Tisk litografie

Pokud chceme rychle proniknout do způsobu tvorby litografie, je k tomu zapotřebí dobře se obeznámit s materiálem a předměty, které budou sloužit jako pracovní nástroje.

Základem v litografii je litografický kámen, na kterém se kresba provádí a leptá. Kámen je jemnozrnný vápenec uhličitý z třetihor. Nejlepší lomy na těžbu tohoto kamene jsou solenhofenské lomy v Bavorsku. Před každým novým obrazem či čímkoliv jiným musí být kámen znovu vybroušen a vyleštěn. Po té se na něj kreslí speciálními mastnými tužkami. Namaštěná (nakreslená) místa jsou místa tisknoucí – přijímají mastnou barvu, ostatní místa se navlhčí vodou. Ještě před navlhčením se kámen leptá, aby mastná místa byla zároveň vyvýšená. Pórovitý kámen přijímá jak mastnotu, tak i vodu. Barva se nanáší na válec, který při každém tisku přejíždí přes kámen, nabere barvu tam, kde je mastná kresba a přenese ji na papír. Po každém tisku se kámen musí otřít vodou a natištěný list vyměnit za další.

Jednotlivé barvy se postupně vzájemně překrývají a tak vzniká konečné dílo.

Alois Senefelder a jeho objev

Je synem Petra Senefeldra, rodem z Königshofenu, který byl bavorský dvorní herec a jeho matka byla Kateřina Volíková, kterou Petr poznal při cestování s divadelní společností. Alois, celým jménem Jan Nepomuk František Alois Senefelder se narodil v Praze 6. listopadu 1771. Byl prvním z devíti dětí. V Mnichově vystudoval gymnázium a lyceum s velmi dobrým prospěchem. Přestože, že také inklinoval k herectví, vystudoval vysokou právnickou školu, ale i přesto se snažil uchytit jako kočovný herec a následně jako spisovatel.

Aby se mohl osamostatnit, snažil si najít způsob, jak by svá dílo mohl co nejlevněji tisknout sám. Přes několik začátečních neúspěchů se nevědomky dostal až k prvním pokusům s vápencem, na kterém zkoušel škrábat a leptat. K samotnému objevu se dostal náhodou. Když po něm jeho matka chtěla, aby rychle něco zapsal, tak zrovna neměl po ruce papír ani inkoust. Měl však po ruce olej smíšený s frankfurtskou černí a vápenec, na který zprávu napsal. Když chtěl po několika dnech zprávu smazat, napadlo ho zkusit mastné písmo leptat. Kyselina dusičná vyhlodala jen prázdná místa kamene a tak se mastné písmo stalo vyvýšeným. Potřel tedy písmo barvou a otiskl. Tak se dostal ke svému velkolepému objevu. Pak už „jen“ zbývalo najít peníze na nakoupení materiálu a hlavně na tiskařský lis k dalším konečným pokusům. Ty se nakonec díky jeho známým našli.

Na kamenotisk dostal Senefelder v Bavorsku privilegium, které platilo 15 let. Senefelder vynalezl také kamenotiskařský ruční lis, který se skládá z pevného stolu (podložky pro litografický kámen), z rámu, který je z tvrdého dřeva, do něhož se napínal papír, a z tříče, jímž se přitiskoval papír na kámen. Tento objev poté sloužil mnoha malířům k reprodukci jejich děl. Malíři buď malovali přímo na kámen, nebo je na něj přenášeli zruční kreslíři, ale to museli učinit stranově obráceně.

Pokud uvedeme jeho pokroky v datech, dá nám to konečný obraz, jak jeho snahy asi vypadali. Roku 1796 přišel na leptání do kamene, o rok později 1797 zkonstruoval první opravdu vhodný stroj, 1798 objevil kamenorytinu a přetisk, 1799 vynalezl autografii a způsob křídové kresby, 1807 litografický tisk barevného tónu a konečně 1808 položil základ k barvotisku. V roce 1818 již vydává učebnici kamenotisku. 

Alois Senefelder se však celý život potýká s velkými finančními problémy, protože většinu svého jmění vždy investuje do dalších pokusů. Senefelder tak umírá prakticky bez peněz 26. února 1834 v Mnichově v nedožitých 63 letech.

Využití litografie

Jako úplně první byla litografie využita k tisku not. Bylo to ale hlavně proto, že Senefeldrův sponzor byl hudební skladatel, který si u něj nechal tisknout několik svých chorálů. Cena prvního pokusu užití litografie stála 8 krejcarů, což byla asi pětina ceny notového materiálu, který byl zhotovován mědirytem.

Na možnost využití litografie k tisku kreseb upozornil Senefeldra mnichovský školní rada Steiner. Senefelder pro něj tiskl nejprve kostelní písně s notami a poté drobné obrázky pro katechismus. Po této zkušenosti se litografie opravdu rozmohla do tohoto odvětví. A v umění, zejména při vydávání svatých obrázků sehrála důležitou roli.

Po vynalezení barvotisku se zájem o litografii zvýšil ještě víc, a tak se litografie začala používat pro mnoho účelů. Barevné tiskoviny vpadly díky litografii do všedního dne a poprvé se začaly potiskovat předměty, které dnes známe jako barevné.

Litografie přispěla zásadním způsobem k urychlení vývoje reklamy, jak u nás tak také v ostatních zemích Evropy a Americe. Prvními barevnými litografiemi byli podle dostupných dokladů etikety na láhev punče Kirsch & Trinks. Dnes by jsme řekli, že to byl velmi dobrý marketingový tah, protože takovéto láhve s barevnou etiketou se v hokynářství mezi ostatními museli vyjímat. Velmi rychle se proto rozšířily tyto barevné etikety i mezi další produkty jako například mýdla, bonbóny, kuřivo a další. Litografie tak začala sloužit mimo jiné k propagačním účelům.

Do vědecké oblasti začala z počátku litografie pronikat přes školní pomůcky, především byla užívána pro školní atlasy. Jako příklad můžeme uvést Křížkův Statistický atlas RakouskaUherska, dále Tillův atlas methodický, který vydal Urbánek a Knausův Atlas pro školy obecné a měšťanské. Mapy se staly díky litografii a jejích barev přehlednější a názornější a tak je také mohlo používat více lidí. Poté začala litografie prostupovat do vydávání školních nástěnných obrazů a tabulí převážně do přírodopisu a dějepisu. Přírodovědné knihy bez ilustrací byli nemyslitelné a litografií se mohly udělat velmi věrné ilustrace. O prospěšnosti těchto pomůcek a ilustrací se zasloužili zvláště Karel Amerling a Karel Jánský. Amerlingovi první litografické práce se týkali tabulek atlasu jedovatých rostlin (1850), velmi známé jsou ale jeho díla Třicet dílen řemeslných (1850) nebo Dvanáct měsíců v obrazech (1859). Jánský vydával mapy království Českého a jeho hejtmanství. 

Další oblast, do které se litografie dostává, díky svému barevnému tisku, je literatura pro děti. Konkrétně ilustrace v dětských knihách, která je pro tento typ knih velmi důležitá. Časem se rozšířila i do dalších knih. Ve velkém množství se také začaly prodávat barevné kalendáře. Další využití našla litografie v tisku inzerátů, letáků, pozvánkám či pohledům.

Litografie jako umění

Nejvíce se však litografie prosadila v oblasti umění. Do této oblasti však musíme započítat také reprodukce slavných i neslavných malířů. Litografie tyto díla rozšířila tak, že se dostalo na každou domácnost a tak si i obyčejní lidé mohli dovolit trošku barevného „přepychu“.

Litografie vstoupila do oblasti velkého umění evropského, již za života Aloise Senefeldra. Nejvíce se v těchto začátečních letech rozšířila ve Francii. Významnou úlohu v tom sehrály slavné pařížské tiskárny hraběte de Lasteyrie a G. Engelmanna, založené v roce 1816.

Jeden z nejvýznamnějších malířů, který přijal litografii na konci svého života, je Španěl Francisco de Goya. Jako příklad jeho tvorby můžeme uvést litografie – Souboj (1819) či Španělská korida (1825).

Mezi další významné představitele můžeme zahrnout německého litografa Adolfa Menzela či další velké umělce, kteří s litografií tu a tam pracovali. Eduard Munch, Pierre August Renoir, Eduard Manet, August Rodin a Pablo Picasso.

Z českého uměleckého prostředí se litografie jako první zmocnil Alfonz Mucha ve slavných plakátech pro divadlo.

Další velmi významný český umělec a litograf byl Max Švabinský, pozdější vůdce celé české moderní grafiky. Jeho první litografii vytvořil v roce 1897 a bylo to podobizna jeho manželky, Elly Švabinské.

Kontakt

František Pavlica © 2020